Dívka

Dívka prokletá,
z nebe na zem spadla
před můj práh.

Ptám se sebe,
zač ten dar?

Dívka spanilá,
s křehkou duší,
dovolila mi nahlédnout
co jí sluší.

Poznal jsem zatím jediné.
Ona není prokletá,
pouze nepochopená.
Když dobro rozdává,
zlem okolí se jí odplácí.

Její duše zranitelná,
uzavřena je do sebe.

Ucítil jsem touhu,
nalézt klíč, či lék
na rány minulé.

Jizvy krvavé,
promění se ve víly tančící,
vítr je odvane
za zeď nemyslící.

Neboj se dívko spanilá,
vím, po které cestě jít...