Sedím...

Sedím, mlčky hledím,
do zahrad a domů.

Sedím, jemně hladím,
černou kočku od Maulů.

Sedím, tiše pláči,
oči se mi zmáčí.

Sedím, tiše naříkám,
láska je všude kam se podívám.

Sedím a přemýšlím,
proč s ním život nesdílím?

Sedím a dál se trápím,
jakto že dávno nespím?

Sedím už asi tři hodiny,
a ptali se mě snad všechny maminy:
"proč sedíš tu takhle v noci?"
A prý jestli nechci pomoci?!

Sedím a nic dělat nechci,
já nejsem jak jejich spratci!

Sedím a tiše nadávám,
na svět a co málo v něm mám.

Sedím, mlčky hledím,
do zahrad a domů...