Slunce x Vítr
Slunce x Vítr
Anotace: Je to zvláštní, velice zvláštní. Ani nevím, co jsem tím chtěla říct. A ani nevím, jestli je zařazení správné. Když tak to smažu.
Slunce upírá svůj zrak k hladině,
Aby zahlédlo obraz svůj.
Jenže déšť mu ho rozbije
A zakalí ho lehkou dávkou mlhy,
Jako by se snažil omluvit
S trochou něhy.
„Vždyť nemusíš vidět všechno,“
brání se vítr.
A dál maří pokusy
slunečních paprsků.
„Jenomže já svět vidím, jen sebe ne.
Tak přestaň větře a nech mě pohlédnout.“
„Nenechám, spálíš se.“praví vítr.
„Ale kdepak.“brání se slunce.
„Nech mě pohlédnout jen na okamžik.“
„Nechám.“
„Au, to pálí.“
„Říkal jsem to.“
Vidím svýma očima vše, jen sebe ne.
Aby zahlédlo obraz svůj.
Jenže déšť mu ho rozbije
A zakalí ho lehkou dávkou mlhy,
Jako by se snažil omluvit
S trochou něhy.
„Vždyť nemusíš vidět všechno,“
brání se vítr.
A dál maří pokusy
slunečních paprsků.
„Jenomže já svět vidím, jen sebe ne.
Tak přestaň větře a nech mě pohlédnout.“
„Nenechám, spálíš se.“praví vítr.
„Ale kdepak.“brání se slunce.
„Nech mě pohlédnout jen na okamžik.“
„Nechám.“
„Au, to pálí.“
„Říkal jsem to.“
Vidím svýma očima vše, jen sebe ne.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskKomentáře
