Amortizace.

Non stop chlastám,
nikotin inhaluji
v nepřetržitém provozu,
plechovou károu
jezdím až do postele,
a nyní makám,
dokonce dvakrát dva
tucty hodin denně,
a z posledních sil
držím na hladině,
nulovou životní úroveň.

Klouby mé hoří,
mansardou čpí spálené peří,
ruce mám vytahané
až někam po kolena,
načež ani nemohu
s amantkou do sena.

Ležím v posteli,
na nic se nezmohu,
jsem opuštěná troska,
za oknem kocour deviant,
před mýma očima,
drze,bez ostychu,
veřejně se mrozká.

Kostra v těle
mne neposlouchá,
stářím hlasitě hrká,
pomalu natahuji brka,
a nakonec
pro státní rozpočet
mám důležitou zprávu:
Před prvním důchodem
skonal jsem k ránu!