Neznámá tvář

Vidím dívku
s tváří nádhernou.
Úsměvem prozáří
mrazivé předjaří.

Vstoupila z nenadání,
bez ruky podání.
Důvěru mi svěřila,
mými slůvky se opila.

Vidím ji nyní v jasných barvách,
krása leknínů vedle ní
smutně škemrá o políbení.

Oči hnědé,
do trávy se zahleděly
a trochu barvy zelené
z ní nasály.

Kaštan tmavý
se snaží trochu té barvy
z vlasů jemných k sobě přivlastnit.
Je to marné,
ona nedá sebe kousek na obdiv.

Ústa, brada, líce,
to jsou skvosty její tváře.
Jak démant za démantem
v náhrdelníku usazené.

Šíje ladná,
skrytá před pohledy mraků,
vypíná se jak tětiva z luku,
míříc přesně na svůj cíl.

Raději oči otevírám,
vidím Julii si hráti
s mojí černou ponožkou.
:-)