Duha...či kometa?

Chci být duhou na nebi,
viditelná jen zřídka kdy.
Co ji každý má rád,
a při pohledu se musí smát.

Co barví se dle nálady,
jako z malířovy palety,
nejkrásnější délka světa,
co se záhadami proplétá.

Co proběhne se vesele,
mračna rozesměje,
vstoupí mezi ně,
vítězně a vznešeně.

Pak jak vítr přiletí,
tichounce se vytratí,
a poté čeká dál a dál,
a by se jí zase smál...

I ten poslední človíček na světě,
se bude smát duhové kometě...