Anotace: ...jak jsem byl malý myslel jsem si,že je země placatá a na konci je veliký sráz,hodně se mi o tom zdálo... ale neměl sem z toho strach spíš naopak ...
netvrdím že sem jí pochopila , ale momentálně mi to zachránilo život =) díky
11.07.2007 22:36:00 | Lawondy
Jsem bosý... teď a navždy. To se mi moc líbí, asociuje to ve mně to, jak se člověk cítí být "pánem tvorstva", a přitom si neuvědomuje svou malost, to, jak je ve světě bosý a nahý... Hezká báseň.
16.06.2007 21:49:00 | prostě já
na konci země, kdo ví, kde je ten konec a jak to tam vypadá... Janda by řekl určitě: Já tam byl
15.06.2007 23:08:00 | ni.va
Lee, měl jsem podobné představy, gravitaci má naše
zeměkoule, z ní se hned tak nespadne...Budu se k Tvým
dílkům vracet. Dík!
15.06.2007 16:19:00 | Bíša
Tam na konci země
je vše tak zářící
že tvůj jindy norrmálně znějící hlas
zní temně...
15.06.2007 10:32:00 | Elča
kazdej mame sva prani..jejich realnost ovlivnujeme sami...
je to krasne napsany...
14.06.2007 21:21:00 | Adrianne Nesser
jee to je dobrý, už ta představa... osvobozující... o5
:)))
srdce odjištěno... a teď ještě zamířit.
:)))
14.06.2007 20:08:00 | Mango-Holka
tam za obzor jít je času dost...navzdory tomu, že tady jsi jednou dole, jednou nahoře...a srdce dej té pravé...která je, či přijde? :-)))
14.06.2007 20:03:00 | Lota
tam,
kde voda z řek maličkostí
padá do nekonečna
a třpytí se ti
jako slzičky štěstí
v očích
tak tam je ten "konec"
všech snů...
tak tam je ten ráj:)
*mně se zas zdálo o velké černé díře....o té velké dětské černé díře, co mi sloužila jako "odpadkáč" na zlý myšlenky a zážitky...
14.06.2007 19:54:00 | Lizzzie