Komunikolamy

Když porovnám verbální a neverbální řeč,
jsou vlastně stejné.
V každé se dá skrýt velká lež.

/A proč lžeme?
Možná z nudy..
Nuda je hrozná věc./

Chodíme kolem sebe,
díváme se do očí,
a já nedokážu pochopit,
co myslíš tou "půlenou rozkoší".

Když stojíš na rohu ulice,
hrbíš se jak polomrtvá opice.
A ve chvíli, když vidíš, že jdu k tobě,
narovnáš se, jak nebožtík v hrobě.

Je to dobré nebo špatné znamení?
Čistá pravda nebo pouhé mámení?
Já nevím../rozhazuju rukama/
Možná si jen nerozumím s klukama.

Další příznaky komunikace
jsou odraženy v naší politice.
Tam najdete samé mistry řeči.
Problém je v tom, že neumějí mluvit k věci..

Dalším problémem dnešní doby
jsu zvláštní názvy našich hobby.
Třeba to, jak se bráníš spoustou triků,
že provádíš postelovou turistiku.

Koulíš svýma očima,
myšlenky vřou ti mezi ušima.
Na rtech sladký úsměv leží,
když pochybnosti mou hlavou běží.

Problémem však není jen mužský element.
Ani náš neschopný parlament.
Důležitá je neznalost lidské řeči,
která stagnuje, zůstává v bolestné křeči.

Kdo mě naučí chápat řeč lidského těla?
Už ani nevím, jak dlouho bych jí porozumět chtěla.
Život se točí, jazyk motá...
Chtěla bych mít výdrž Karla Gotta!

Čtenáři,
mám pro tebe malou radu.
/A nehledej v tom žádnou zradu./
Odhoď své zrádné bílé orchideje,
které tě omámí,
však nezasvětí do dějě.