Večerní město

Městem zalitým meruňkovou oblohou,
ulicí kráčím, už dlouho jsem na nohou.
Kostel svatě září velkolepou vitráží
a zvuk varhan okolo mi dech z hrdla vyráží.

Slunce zapadá a město chystá se spát,
další z nočních příběhů do vlhké dlažby psát.
Ticho se rozmáhá, vzduch podzimem je vonící
a život připomíná jen zvon z dáli zvonící.

Chvíle před lamp ožitím, napětím protkaná,
co jejich bledým svitem není ještě zhýčkaná.
Pak už se ověnčí miliony světýlek
a ta kouzelná chvíle odletí jak motýlek.