Demolice

Němá barikáda
podpírá má záda
v sychravém nečase.

A přec se skládá
jak domky z ohlých karet,
když pozná ji po hlase.

Němou barikádu,
jež stojí ve vším ladu
prašných ulic, černých cest...

..děsí demolice
let potisíce..
stojících bílých měst.

Stavby z mramoru
a srdce ze žuly.
Prach stoupá nahoru,
když zdi se sesuly.

A já padám
i s němou barikádou
do dušného prachu.

Nač stát sama
nikým nechráněna
na dosah strachu?