PÁR SLOV

Když začnu mluvit o tom, co mě bolí,
možná se někdo z vás na mě pak zlobí.
Však já chci se jen ujistit, že stále mám důvod
netvrdit, že život je obrovský podvod.
Chci nechat si otírat slzy ze svých tváří
a dívat se do očí vašich, jenž tak jasně září.
Chci cítit jak objímáte mne svými slovy,
zda ještě se shledáme, kdo z nás se doví?
Abyste šťastnou jen znali mne já si ze srdce přála
a chvíli jsem roli svou přeskvěle hrála.
Ne, nebyla to pouhá hra, bylo to víc,
však shledávám teď, že nezbylo nic.
Já štěstím jsem zářila převelice,
díky mně noc byla jasná i bez měsíce.
A slunce se schovalo za velký mrak,
v tom žáru mém přežít moh‘ jen přítel, jen drak.
Teď verše mé jsou už jen prázdná slova
a já krásu už nedokážu jim dát znova.
Ve verších před světem chci se teď skrýt,
do srdcí vašich je navěky vrýt.
I když já na svět nikdy nevrátím se,
kéž verše mé ve světě neztratí se.