Černobílí svět chudáka

Kamenem do hlavy,
pro bolest za Klárku,
dělat si uzlíčky na dlouhém provázku.

Provázku života,
uzlíčky štěstí,
mezi nima ta samota,
jenž mě ničí.

Bolí jen srdce,
to přejde hned,
potom zlomí ti ruce,
zhroutí se celý svět.

Chlast, drogy, sex,
stačí přejít ten most,
přelézt tu zeď.

Nerozbít si držku,
přežít ten pád,
bodá nožem do páteře,
nedá ti spát.

Cítíš to sucho v hrdle,
když polykáš ?
Tu boles v hrudi,
když usínáš ?

Roztáhne ti oči,
ať vidíš ten žal,
zašije ústa konopnou nití,
ať nemůžeš řvát.

Tvůj nos cítí ten smrad,
když se vše rozkládá
na mrtvé kousíčky emocí a strach.

Opojná bolest prochází celým tělem,
duše je obklopena prázdnotou a ledem.

Třepou se kolena,
chvěje se celé tělo,
cítíš jako by se něco stalo,
jako by tě zevnitř něco žralo...

Kousek po kousíčku,
už nic necítíš,
svíjíš se v prachu a tiše přemýšlíš.