Naděje

Má svou hlavu bolavou
opuchlé má oči
asi trpí obavou
jak to všechno skončí

Jako černá kulička
zustala tam sedět
do prázdna a temnoty
nepřestala hledět

Daleko se objevilo
hned se zase ztratilo...

V její duši jako svíčka
plamenem se rozžalo
vse tak rychle zaniklo..

Jako tmavá hromádka
zustala dál sedět
do dáli tam před sebe
nepřestala hledět

Lehla si na polštář
zavřela víčka
naděje nepřišla
musí dál vyčkat

Celá jako neštěstí
zustala tam ležet
zavřenýma očima
snažila se hledět

Další ráno na polštář
se sneslo bílé pírko
sotva na na něj pohlédla
a nastalo ticho

Jako socha kamenná
zustala tam sedět
na pírko zrakem upřeným
nepřestala hledět

Dřív se mračna stahovala
ted` obloha modrá
jak odraz jejích pocitu
a samotného dobra