Jaro

Jaro,
krásy plno.
Jaro,
lásky plno.

Dva květy z nebe padají,
jak tulipán hlavu k zemi skloní.
Poslouchej,
snad je uslyšíš.

Uslyšíš jak padají,
jak si šeptají,
jak se rádi mají,
ach ty jsou tak šťastní.

Větřík šumí všude možně,
letí přes širý kraj.
Možná, někdy příště
až jaro opět probudí se,
přišumý i k nám.

I sluníčko již opět
usmálo se,
vykouklo a rozdalo tu krásu svoji,
krásu nebeskou plnou lásky.

Tak pojďme, běžne do přírody,
jen tak si lehnou do trávy,
nechat se opálit,
a pofoukat větříkem.