Pravda o snu

Tak už to vím, je mi to úplně jasný,
ta smrtící pravda mě trýzní…
Příští časy, ty nebudou krásný,
když zemřu, ne hladem či žízní.

Jen tak jsi odešel, zmizel, utekl,
bez rozloučení…
Důvod, ba ani „ahoj“ jsi neřekl,
A žádný jiný tu není…

Ty prolhaný sne,
už jsem se probudila!
chci žít alespoň ve dne…
Tak provázej mne síla.

Že už jsem blízko, tolik jsem věřila,
snad aspoň o krůček blíž…
Však bez změny posvátná mohyla,
a ty ji nikdy nespatříš.