Konec

v srpnu, kdy to začalo,
to se mi v tu dobu smálo.
Byl jsi pro mě něco nového
a za zkoušku to mezi náma stálo.
Když se ale ohlednu zpět potom co si mi řek,
nebylo ti semnou dobře a bojoval jsi jak lítý rek.
Někdy mám vztek, někdy smutek,
když vidím jak život mi stebou utek.
Už pořádně si nevybavím ty chvíle, kdy leželi jsme a hráli karty,
to byly nás obou první starty.
Byla jsem tvá první a ty můj
a já si v duchu potom říkala:"Prosím, jen při mě stůj."
Na omluvy je pozdě to vím,
ale o přátelství ještě pořád sním.
Mrzí mě co jsem špatně udělala,
ale takového jaký si byl jsem tě brala.
Promiň Honzi

PS: Pokud každý vztah hoří v malé lucerně,
v té naší už nadobro není knot