Sny a touhy

Jednoho dne snad spatřím ten svět, ten svět co si nebude na nic hrát
jednoho dne snad spatřím ten blesk, ten blesk co osvítí tebe i nás
já stále čekám a doufám
doufám v probuzení
já stále myslím a zoufám
myslím na rozhřešení
mého dilema
poznat tenhle svět bych si přála
nechci být ta, co si celý život na vše jen hrála
chci na vlastní pěst zkusit, co je to nadšení z cest
chci na vlastní oči spatřit, co jsou to hranice měst
vzdálený je sen můj, snad dál než měsíc leží
neskutečný sen je můj, a dny kolem mě jen běží
čas utíká a já s ním
projíždím jím a sním
jen díky tomu snění, jen díky čekajícímu probuzení
jen díky tomu žiji, pramen života piji

je spoustu lidí, co opustit bych nechtěla
je spoustu osob, pro které bych zemřela
ale jen pár zná moje skutečné sny, moje touhy
ty moje touhy skryté, ty moje touhy jež uspokojí pouhý
jeden dotyk
dotyk probuzení
dotyk poznání
chci žít naplno, a neskrývat se v mlze
už nebudu tu dál stát, překonám své krize
vím, že všechny sny si nesplním
ale také vím, že tu jen tak nekrním
půjdu za svými sny
nebudu se otáčet za uběhlými dny
čas už se nedá vrátit
tak si přece nebudu dny úvahami krátit
jsem šťastná, že tu můžu být
a snít
a za svými sny taky jít