Pouta osudu

To nelítostné ticho nicoty.
Nekonečný okamžik prázdnoty.
Chtělo by se Ti jít a řvát.
Srdce trhá Ti pocit že není kdo by Tě měl rád.
Chceš vykročit a jít dál.
Nemůžeš, osud si s Tebou krutě hrál.
Svázán pouty pevnějšími oceli.
Však nezavřeli Tě do temnot cely, kde bys žil.
Stojíš tu, vidíš jakým by život byl.
Nezbývá Ti než mlčky tu stát.
Sledovat, jak svět pomalu jde svým tempem dál.
Bezmocností odsouzen na věky tu budeš stát.