Strach

Strach

Ach má lásko, proč srdéčko mě bolí?
Jako kdyby ho někdo vykoupal v soli.
Proč náhle nejsem si ničím jistý?
A mozek nemám vůbec čistý.
Proč o lásku já se bojím?
Tak těžce, těžce já se z lásky hojím..
Teď strach mám i z příštího dne, co se zase nestane?
Proč nevěříš mé zamilované duši?
Vždyť jen ona tuší, jak velice Tě miluje.
Teď dny jsou bez tebe delší a delší,
Já vyjadřuji své pocity ve verších.
Sic teď smutné jsou, časem snad zas rozkvetou.
Čekání na odpověď je tak dlouhé,
Vždyť stačí jen jedno slovo pouhé,
Srdéčko se pak zas zasměje,
Dostane nové naděje o kterou se bude prát,
Nebude se jiných ptát, co má dělat?
Co má tušit? Zas začne vesele bušit.
Proč z lásky mám já najednou takový strach?
Nejsem přece láskovrah?!
Proč bojím se že ublížím Ti, že zůstaneš jak ryba v síti.
Že nebudeš vědět kudy kam, proč najednou to,
Lásko, já se ptám.
Proč najednou pocity se mi splašeně honí v hlavě?
Tak splašeně a vůbec né vesele a hravě.
Proč najednou mám strach z tvého ne, mám obavy že brzo nastane,
Ta doba černého temna a už nikdy nenastane ta láska jemná.
Proč bojím se že se mi vzdaluješ?
Lásku mou tím jistě varuješ, že není něco jak má být.
Proč neřekneš mi co teď mám si počít?
Kam se vrhnout, co mám dělat,
Za chvíli z toho začnu bělat, pocitem jak při dušení,
Že by radost? Ne ta to není!
Ten pocit já už znám.
LÁSKO proč ten pocit zavítal až k nám?