Zelená Míle

Každý je svého štěstí strůjcem,
každý stane před Bohem - soudcem.
V soudní síni na lavici,
se Svatým Petrem po pravici,
čeká na svůj osud.
Život plyne jak stádo mraků,
veze nás v korbě náklaďáku.
Tenhle pestrý, dlouhý výlet,
někdy skýtá krásný výhled.
Ne však vždy, jen dosud.

Když po kamenech auto skáče,
pasažérům je do pláče.
Někteří však světem pohnou
a pod sebou si tlumič zohnou
jen silou své vůle.
Přichází konečná stanice,
kdekdo už propadl panice.
Když mu cestu zostra zkříží
dlouhé řady pevných mříží,
ne vždy je to k jeho smůle.

V zeleni té chodby temné
ostré hrany jsou zas jemné.
Zbabělci i velcí drsňáci
nedělají si už legraci,
Anděl Smrti kořist sbírá.
Před koncem lidských starostí,
náhle zemřou všechny radosti.
Někdo všeho možná lituje,
své svědomí si zpytuje,
však výbojka si nevybírá.

Čicháš tu dávky zatuchliny,
jsi jak v cele pro zdechliny,
stále čekáš na vykoupení,
než se ztratíš v zapomnění,
než tě spálí na prach.
Zkus myslet na své štastné chvíle,
jde to i zde, v tísni Míle.
Snaž se bránit mstivé křeči,
když tě nikdo nevyléčí,
nevysaje bolest ani strach.

Soustřeď se jen na svůj sen,
nadchází ti velký den.
Tvé tělo se potem kropí,
zelené jsou tvoje stopy,
hrdě jdeš, jen jak se dá.
Jen bachaři teď s tebou cítí,
v Míli všechna světla svítí.
Věříš, že se správně děje
a jen na životě je,
zda na hlavu ti mokrou houbu dá.

Elektrody na tvém těle,
tep ti zvolna zrychlují,
Bůh už čeká na anděle,
co k rozsudku se schylují.
Snad tu dole taky zbudou,
snad své mříže pilují.
Advokáty nechť ti budou,
ti, co tě tak milují.
Nemusíš vše světu promíjet,
láska nesmí nikdy zabíjet,
cítíš její tíhu v kolenou.
Myslíš, že jen peklo čeká na tebe,
jsi však dost dobrý i pro nebe.
Těžkým životem stále jsi žil,
kéž vrátíš se, kdes´ šťastný byl.
Prošel jsi Mílí Zelenou.