POEZIE AD ACTA

POEZIE Ad Acta
**************

Spletité smyčky pochyb,co byly
a stávají se minulostí mou,
tak výhodně zakoupené od Sybily
výměnou za pár hraček z mládí,
co šila ještě máma,
se mi nechce dvakrát rozplétat:
slovo "trpělivost s bloudy" je mi cizí tak
až mlží se mi zrak a
mým nástrojem se stává ironie;

Blízkou žiji budoucností,
a co přijde pak,to nechám bohům,
jsou-li vůbec nějací
a jestli jsou,
tak lidské maso z kostí
svými zuby,ostrými jak nože
do posledního kusu rvou,
by dokázali,že jsou stvořitelé
Světa...
Já zatím zářím,seč mi stačí síly.
Jen výš k horám,v hloubi podzemí-
tak silně,
že se následníkům víry
snad mžitky stanou věčnou můrou
a stejně jako mocnou kůrou
korkové duby obrostou,
snad osud ve lví podobě mě smete
a stanu se zas kyprou,černou zemí...
A do té doby,
než duše má se vplní
sama sebou,a začne mít už dost-
ve švech praskat smí,vždyť naplněna trním
teď je,každý trn je chyba z let,
kdy nebyl jsem s to žít-
ten čas je ovšem,říkám,minulost-
hloupá nudná věc vzadu na ohonu žití.
Nejsme sami,pro něž naše hvězdy svítí-
tak už ne tady,
a ne teď,
a krásné verše lepé ať Vám z pera plynou,
jen Vám,
Vám pro radost...:o)
***