Existenciální...

Přemílám, co se životem svým,
jak se mu zavděčit a naplnit ho dosyta ?
Copak já to asi vím ?
V mysli temno a stále nesvítá.

Jak vystavět v sobě vzdušné zámky
a pak ve skutek jejich ideje proměnit…
Za stolem sedím, tisknu si spánky,
leč kolem žádné věže, jen ztichlý byt.

Co trumfem je a co pozbýt mohu ?
Ďábelské počty vedu o vlastním osudu.
Však žádost o pomoc obracím k bohu,
snad budu tady ještě dlouho nebo nebudu ?

Bohatství, láska, práce, co naplňuje,
pořadí jim urči a dej jim jasný kurs.
Jsi kapitán, ne loď, co odevzdaně pluje,
život je volba, zvol minus nebo plus.

Miluj, žij, pracuj, ochutnej i trpkost bytí,
vezmi to břímě a jak kříž svůj si nes,
někdy hrom udeří, nejen slunce svítí,
vím jen jedno, rozhodnutí neudělám dnes.

Bylo by lehké od někoho radu chtít,
však můj je ten úděl a v mysli stále nesvítá…
Chci nebo musím všechno mít ?
Do polosyta nebo dosyta ?