Idea

Slunce hořící v dáli, zdálo se.
- Drak rudější nad korály
A paprsky na sklonku dne ržály.
Za obzorem Tvých snů.
Jak na světákově kulise.

(- Jsme prý herci na divadle světa...
Malí, ale hrajeme to dobře...
Komenský, Shakespeare a další)

Kostnaté ruce sepnuté nad modlitbou.
- Hory klenuté vyzívají Boha.
- Kdo by se nečinil před Tebou?
I kanovník se dny a noci rouhá.

Když koupeš se ve fontáně
zahalena do oblak snů,
nahá, vznešená Myšlenko,
ani netušíš, že mé slzy z Tvého lesku
kanou,

že koupeš se v nich - ruka Páně
nad Tebou,

že koupeš se v nich tak nenuceně
s vážností jak s oblibou,

jako Venuše v mořské pěně.

Taková jsi teprve krásná, revoluční Myšlenko,
když nemohu Tě mít.
Jsi půvabnější než celý život,
než ta vrtkavě - zlatá nit,
než můj život.
Škoda jen, že nejde ho za Tebe vyměnit.

Buď má.

Jednou.

Dvakrát.

A třeba nikdy více již...