Až budu...

Až ze mě bude pták,
svobodný a dravý,
možná se začnu radovat,
když z výšky uvidím svět.

Až ze mě bude motýl,
lehký a krásný,
květiny možná budu milovat,
a nebudu po nich šlapat jako teď.

Až ze mě bude mráček,
samotný a bílý,
možná ráda lidi uvidím,
když neucítím jejich bolest.

Až ze mě bude anděl,
vznešený a spásný,
možná budu chtít pomoct vám,
už nebudu zahořklá a zlá.

Až ze mě bude popel,
jemný a nebeský,
možná pochopím proč jsem žila,
a proč tuhle báseň, píši jen já sáma.