Za oponou tvých všedních dnů

Z vyhaslých snů, jak tepající krev
život prchá…
A pocit ticha
už zcela obestřel tvou tvář…

Sluneční svit ač v hřejivé moci
necítíš...
neb přijal jsi pokorně zástěrku noci
a dávno už neumíš se smát…

Ať venku se smějí a veselím bují
zapomněl‘s přijímat a odmítl brát
Ukryl ses, samoten ve dračí sluji
kde nad vinou padlou nutíš se kát

A já…
přicházím
prosím
modlím se
a čekám…
skrytá
a z půlky
vrytá…
do Tebe a Tvých starých, mrtvých snů...