Mraky nicoty

Stahují se mraky nad existencí mou.
Nic nečiní jen tak šednou.
Mou náplní je všeobjímající zmar.
Čím se to čím můj život stal.
Pouze nicotou v čase se linoucí.
Copak není cíle k němuž lze se upnouti.
Je opravdu lidský život jen zmar.
Nesmím být bláhový- čím by se život stal.
Jak to bolí být pouhou skvrnou v zorném poli.
Co mžik oka skolí a uvrhne v nicotu.
Kde hledat sílu k životu.
Snad jedině smrt dá životu řád.
Nebo se člověk má mít nadevše rád.
A smrti se přitom bát.
Odpovídám rázné ne.