Ranní káva

Slunce svým rozbřeskem
nový den vítá,
s paprsků dotykem
lehounce víská.

Na prosluněném balkóně
usedá ke stolku slečna,
hrníček kávy na klíně,
je tomuto ránu vděčná.

Tichým pohledem dívá se do dáli,
vnímá stoupající vůni kávy,
na jednu kávu dva kdysi bývali,
toť jejího smutku důvod pravý.

V tom prosluněném ráně,
vůně kávy stoupá výš,
slečna hrníček ladně,
upustí o patro níž...