Babičky

Babičky..

Jsou to ty nejúžasnější bytosti.
Nikdy vám neřeknou krutou pravdu,
protože by radši ublížily samy sobě,
než svým milovaným vnoučatům.

Když mám přijet k mé babičce,
týden dopředu se ptá, co má uvařit.
Chce mi totiž udělat radost.

Neváhala by vstát o půlnoci,
aby mne vyslechla a donesla kapesník,
kterým by utřela mé slzy.

Nikdy by nevyzradila tajemství,
šeptající jí do ucha,
před ponořením se do říše snů.

Když jsou v módě opět šedesátá léta,
prohrabuje šatník,
a obdarovává mne pásky, naušnicemi,
různými cingrlátky. Je totiž šťastná,
že to, co ona už na sebe nikdy nevezme,
udělá mě šťastnou.

Fotky mé, bratrovy a bratroncovy,
má pečlivě srovnané v pěněžence.
Prý jí nosíme štěstí.

A víte, co je na ní nejlepší? Má mě ráda, i když jí rozbiji oblíbenou vázu.