SBS 270205

Brána zdobně kovaná,
ze světa odkud každý utíká.
Zkrze ně paprsek na chvilku zasvitl,
naději v srdci mém rozžehl.

Po letech temna v chvíli tu,
skrz bránu prošla hned dvojice paprsků.
Jeden nich slabě se mihotal stálým jasem,
druhý pulzoval jak slunce světlem sytým.

Já unesen jeho sytostí,
vystavil jsem se mu s radostí.
Však jen co na mne jeho záře dopadla,
v chabý přísvit se rozpadla.

Hvězda z jejíž vzešel působnosti,
náhle zpět v čase jinam září.
Trn z její nedávné minulosti,
v mysli mé jed vytváří.

Zas v temnotě uvržen jsem,
kde nestřídá se noc se dnem.
Zas brána zavřená na doraz,
má mysl – černý to obraz.

Poštěstí se mi kdy odtud odejít,
do světa oslnění vstoupit?
Či není mi souzeno branou tou projít,
jen v temnotě samoten se rmoutit?