Noční fantazie

Měsíční zář má magickou moc,
svítí mi do očí po celou noc.
Stříbrné paprsky v dlaních teď svírám,
spadlé hvězdičky ze země sbírám,
kouzelná obloha na mě se směje,
na každém kroku zázrak se děje.
Na cestu dopadá polární záře,
třpytivá rosa kryje mi tváře.
Svítí mi na cestu hvězdný prach,
už žádná temnota, žádný strach...
Záclony pod nočním vánkem se vlní,
všechna má přání brzy se splní.
Měsíček dlaní mých něžně se dotýká,
škoda jen, že pořád někam pryč pospíchá.
Jiskřička z komety na mě se dívá,
podzimní vítr píseň svou zpívá,
poklidná řeka do břehů bije,
kamenný most najednou žije.
Všechno mi připadá jako sen,
když křičím v jeskyni bez ozvěn.
V dálce se tlumeně ozývá sova.
Neslyším, přesto však volá mě znova.
O tom, co děje se, nemám zdání,
nebe se blýská bez přestání.
Vidím svůj odraz na hladině,
v celé své síle i ve slabině.
Na břehu věneček víla si vije...

to je ta sladká fantazie...