I to nejhlubší mořské dno
Je pro mě horou nejvyšší
Co tyčí se jak hřích nad mrtvým tělem
Bezděčně pohozená duše ve křoví
Uzamčená v lastuře života
Bez klíče
Bez naděje k vydechnutí
Hledání konce začátku
Zmatené pohyby
Neřídí se prostorem, ale časem
I když na špatném místě
Netuší nebezpečí vnímání jen sebe sama
Končí s prvním
Začíná s posledním
Přesto nepřichází změna...