Výčitky z vlastní nenaplněnosti

řekni mi
opouštím tě
neptej se na pocity
nedělej to horší

jen mi to nemaluj
radši skočím sama

ne,nechci tě vidět
ani ty předešlé
myslíš že já jsem klesla
ve tvých očích…ano
když já nevidím
začátky konců
konce začátků

co se změnilo
není v naší moci
kdybych to věděla
viděla přes ty roky
řeknu sama sobě
a ty pak uslyšíš

právě teď
v noční cloně hvězd
vidím minulost
skrz ně

kde je lepší zítřek
mezi prsty jeho dech
skřípe..(snad)..

jestli ano

nevěřím(nechci)

řekněte jak hrát si na výčitky?

věcí které se nestali
.
.
.
.
ironie vlastní prosby