Vyletět si životem

Na křídlech vážky, proletět oknem ven,
cítit jen vítr a krásný letní den,
Vidět jen svět, který se krásný zdá,
letěl bych hned, však sen můj umírá.

Z rozlomených křídel, sny se vytrácí,
duše má je hřídel, co se potácí,
jak strojek bez mazání, jak strojek bez mastí,
hrozně mě to trápí, snad umřu bolestí.

V jedinečném okamžiku, sny se schovají,
a pak v tichém vzlyku mění se a bdí,
snad ten život, který pluje, bude nádherný,
do přístavu vpluje bez bouří v moři poklidným
.