Bezedná jáma.

Já sobě jsem se smál.
Když s existencí svou nicotnou.
Jsem si nad propastí bezednou házel,hrál.
Pak upadla mi ,snad brečel bych.
Ale já se smál.
Ztratil jsem jí v temnotě.
Padala a rozplynula se v nicotě.
A tak ztratil sem svůj život, i ten nejtajnější sen.
Na dně jenž vlastně není.
Čeká na mě jen další prázdný den.
Mám co jsem chtěl.
Když anděla svého zanechal jsem bez křídel.
Teď už pomoci mi není.
Všude jen tma co v nicotu se mění.