Smrt bez Lásky

V krámu u pultu stojím.
Ptám se zda pravou lásku skladem mají.
Prodavačka usmívá se.
Pane s láskou je těžká práce.
Zkuste to za týden, snad poštěstí se.
Skladem mají prý jen tu za pět prstů.
Ta má však ze smutku šitou vestu.
Tak smutně jdu domů sám.
Již nevím kde lásku hledat mám.
Zkusím ještě podat inzerát.
Najde se někdo kdo lásku svou by mi chtěl dát.
Telefon zarytě mlčí.
Zamrznul i internetu drát.
Prázdnou schránkou jen vítr teskně hučí.
Tak jdu se zas sám k sobě do postele tulit, spát.
Mé srdce rozpraskané žalem jenž složeno je z ulit.
Prázdných bez života.
Není nikdo kdo na hladinu mého smutku hodil by oblázky.
A tím ji mohl rozčeřit.
Nemám sílu žít bez lásky.
Jedině smrt to může spravit.
Nebudu muset sám ponuré večery trávit.
Oddám se jí snad ona bude soucit mít.
Mé srdce prázdné nalezne konečně klid.
Již nebude muset samo smutně být.
Rozhodnuto jest.
Na zem narazím jak do zdi pěst.
Z mého smutku zůstane jen mastný flek.
To je na samotu ten pravý lék.
Skok.
Plesk.
A již nic.
Odešel jsem do světa bez hranic.
Pusto a prázdno je tu však.
Nad hlavou mou krouží jen černý pták.
Tohle je to vykoupení?
Smutek mého srdce ani smrt nezmění.
Radši vrátil bych se a znovu žil.
Nežli sám v nicotě byl.
Je však pozdě litovat.
Tělo mé již stihli do hrobu pochovat.