pohlazení
pohlazení
V mých očích
až po okraj zalitých slzami
se zrcadlí tváře tvé
tak nevinné..
Nemůžeš nikdy jít,
po nohách svých..
Srozumitelného slova vyslovit..
Nemůžeš dlaněmi svými
tak hebkými
předměty uchopit..
I když nemáš ty dary,
co jiným byly dány..
Pán nejvyšší ti jiný nadělil,
o lásku svou se s tebou podělil..
Ty rozdáváš ji dále..
Lidem mnohým
láskou srdce zaplavíš,
..úsměvem každého okouzlíš..
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Co k tomu říct?Opakoval bych to,co již řekli předchozí!Hodně dojemné,to je pravda.A je opravdu obdivuhodné,že se tyto děti i přes svoje handicapy umí radovat ze života a projevují tak lásku...dávám ti za sto,ale kdybych mohl,dal bych klidně i za tisíc!
27.06.2007 22:41:00 | Chancer
Krásná. Moc se mi líbí. Děkuji.
27.06.2007 18:49:00 | Ludmila Ježová
Na toto téma bych si netroufla ani psát
ani mluvit a s úctou se skláním před těmi,
kteří to dovedou a přidávají lásku tam, kde
je jí nejvíce třeba.
27.06.2007 10:42:00 | Beáta
,,...je podivuhodné, jak dovedou postižené děti vytěžit skryté poklady lásky z jiných lidí, zejména rodičů... v nich vidíme nepokrytě přirozenou hodnotu lidství, bezmocnou, nechráněnou, nemajetnou. A můžeme se od nich naučit ještě mnohem víc. Ony se nebojí - nemají žádné nepřátele. Jsou důvěřiví - v jejich světě není nikdo zlý. Jsou plni lásky _ nikoho z ničeho nepodezřívají...(M. Craigová)
Pracovala jsem u takových dětí...je dobře, že je tu doba, kdy tahle má básnička...napsaná před 24 lety už není pravdivá... tady ji máš...jako dík za tvé návštěvy u mě :-)
ÚSTAV
Procházím mezi postýlkami
kam nesmí mámy
ani Večerníček
Kde sen se vkrádá
jako marmeláda
na krajíček dne
...a někdy ani
nezastihne přání...
přestože mámí
dítě zrazené...
27.06.2007 08:14:00 | no
Krásná a dojemná básnička.Kéž láska tam kde nejvíce je potřebná,nikdy nechybí.
27.06.2007 07:51:00 | s.e.n