Škodit může i to, co v dobrém úmyslu je řešeno...

Možná, že jsi nemyslel,
když přátelství proměnit chtěl´s proměnit.
Třeba jsi se zamyslel,
Nechtěl jsi se s ďáblem zaměnit.

Nechápu tě, snad to víš,
Vždycky vše jsi chtěl všem říct.
Proč jsi jen nepočkal spíš,
Až se ostatní dozví, nač myslíš.

Neměl jsi dělat spoustu věcí,
Které tě nakonec zranily.
Tak nač jsi to dělal, přeci –
Musel vědět, že přátelství zničily.
Vše se teď snažíš vysvětlit,
Na něco již pozdě však je.
Možná jsi měl radši neřešit.
Věci, které netýkají se tě.

Ne, tys musel vědět vše,
Vše a všechno, co pak mohl použít,
Abys ostatní ranil.
Nechtěla jsem, abys věděl i na mě,
To čím bys mě zranil,
Netušil´s, co všechno může zemřít.

Proč nevíš kudy, kam,
Zkus se trochu vzchopit.
Myslela jsem, že tě znám,
Ale tebe nelze pochopit.

Věci, cos udělal nelze brát –
snad ani vážně.
Myslím, že sis jenom hrál,
Možná poslech nižší vášně.

Ale neměl ubližovat,
Chtít škodit a rozvracet.
K čemu potom zkoušet znova,
Přátelství z kterého se chce zvracet?

Jistě, neudělals toho tolik,
Neudělal podstatné.
Tak nač my bysme teď měli škodit,
Stejně je to nezvratné.

Nebudu si stěžovat,
Mě neudělals nic hrozného.
Možná bych ti měla vděčit,
Že vypadla jsem z pohledu tvého.

Snad šťastná by jsem měla být,
Vždyť mě sis skoro nevšimnul.
Avšak tobě zbude jenom snít,
O tom jak kdysi čas plynul.