POHÁDKA

I.

Devětkrát kostelní zvon zvučně odbije.
Pro ty, které to mate:
Ne ráno. Před námi večer zas celý je,
zas další pátek…

Nad Hradcem pomalu, však jistě se smráká.
S Bárou a Eliškou jak svatá trojice
usedáváme do hospody U Draka
po pivu žízníce.

A čas mezi prsty teče,
krátký, krátký je ten večer!

Jedenkrát kostelní zvon zvučně odbije,
kamarádky domů odcházejí,
za námi zabitý večer ten celý je.
Zůstávám sám v divné beznaději
načichlý hospodskými dýmy,
myšlenka Čechova v hlavě lpí mi,
že lidé nežijí tak, jak chtějí.

II.

Devítihlavý drak dlouhý věk
v jeskyni vězní pečlivě
princeznu, jež touží po princi.
Hodně jich zabít chtělo draka,
proti draku všichni malincí!
Vždy krev jen z žil těch princů cáká…

Ten drak je život, který žiji.
Ten drak jedno veliké zlo je!
Ta princezna, jež se mu v spárech svíjí,
princezna, která touží celá žhavá
utéct ven a všem lásku dávat,
ta dívka – to je srdce moje…