Slova za oponou

Budu si připadat děsně světácky
a neprůstřelně jako politická imunita
pokloním se a mezi dvěma reflektory
které na mě pustí svoje průšvihy
o kterých se v divadle nemluvilo
určitě bude hustě pršet
tak aby to smočilo mou duši
která se neumí nasytit aby
už nemusela nikdy hladovět
jako sochy z falešného mramoru
budu si připadat jako královna
nebo třeba baletka z Labutího jezera

ale budu se strašně moc bavit tím
že nic nebudeš vědět
budeš tleskat nahlas a cpát mi do dlaní
zlato a umělecká slova
a stejně bys tleskal Ofelii
Julii
a tmě která by vyprskla do hlediště
jako jiskry z očí Dany Medřické

Budu se strašně bavit tím ale opravdu
a od srdce
že ti nedojde nikdy..nikdy ti nedojde
že žádné reflektory nejsou
není déšť
a v hledišti poskakují jen lidi
co to náramně umí s očima
divadlo to je hra očí

A já ti to neřeknu možná že lež z milosti
že to nejsou herci
že to není pódium
to všechno jsem si vymyslela

Kdo to kdy pochopí.. že největší
roli člověk hraje v životě toho druhýho
a záleží nak každém jak dobrý je to herec