Vinen

Má tvář jako všichni
- oblepená páskou s permanentním šklebem
tíží ho, jako tunové závaží
strhává k zemi a ničí
jednou pozdě večer však potkal ji
usmála se
a modrým fixem nakreslila slzu
ledovou a uklidňující
do ochablé ruky vtiskla
papírek s adresou Poznání
potom se rozplynula
jak peříčko z andělských křídel
v zelenošedém dýmu
upršeného a smutného velkoměsta
Pokud je touha, ona ji zná vlastním jménem!
před vchodem omšelého činžáku
pokleká před malou květinkou
rostoucí z hlíny po rozkopaných dlažebních kostkách
a modlí se k ní
Bože, jak ona je nespoutaná a nepoznamenaná!
a za krátkou chvíli už stoupá výtahem
bok po boku bílých postav v rouškách
zaveden do místnosti
s tisíci hodinami na pěti sterilních zdech
tepajících s jeho srdcem v rytmu celého universa
vysvlečen, uložen na lůžko a roztrhán na kusy
dívá se do stropu a usmívá se
se svou novou tváří
se svou vlastní tváří
totiž bude již brzy pověšen na kříž
s rozsudkem:
Vinen zločinem proti lidskosti