Věčné přátelství

Tato vzpomínka, pouto či obyčejný název-netuším jak ho bereš-už není.Zmizelo jakoby ani neexistovalo.
Nedokážu si představit proč -

proč už to není jak bývalo,
proč nechceme nic napravit,
proč se neustále trápíme.

Prázdnota, temno, teskno, smutno-nevěřím, že ani jeden z těchno výrazů nepatří k nam.

Ale přesto je konec a já nebrečela-ani jedna slza-a věřím, že u tebe je to stejné.
Jsme příliš pyšní abycom odpustili,
jsme příliš slabí abychom zapoměli,
jsme přílis mladi abychom truchlili,
jsme příliš hloupí abychom se přetvářeli.
Jsme jenom lidé, kteří chybují......
....a mýlím se snad??