Úsvity nemohoucích

Jdi spát už je pozdě vem si můj kapesník
až opustíš tohle černý auto
verše nebudou stačit
už nebude nic takové
lepší..
tak se stojí se samotou v dešti
to dívka pláče
do květin
objímána kontroverzní přítomností
a panelovými realitami východních kultur
před přísedícími co se loučí se svobodou mírem a s pochybami
že ještě něco za promilovanou noc umíte
pak přijde na řadu stepařské číslo
pak zaslepení smyslů
pak už jen defilující černá nablýskaná perspektiva
ze záhrobí se už ozývají hlasy
ALE NOUS NE REGRETTONS RIEN

zase mě budeš opouštět s kapesníkem
a iniciálami JK
na to mi nadosmrti verše nebudou stačit
jako kdy stačily myšlenkám psaným v Bibli
mnohem dřív než se středověk
roznemohl na artrózu
a na mor
a než se obracely první
BERLE