Deník s kopretinami...

Do nového deníku
/s kopretinami/
prý patří jen pozitivní
básně, věty, slova.

Budu je tedy hledat
i v černočerné změti
fantasmagorních nálad
mé maličkosti.

Ty kopretiny
posvítí mi na cestu
blázincem vlastní duše,
ukáží dobré stránky
ostatních chovanců
a možná i mé vlastní.

Morbidita prý je povolena,
vždyť je to veselá věc,
pokud nejsi oběť zločinu,
který neznalost zákona
neomlouvá,

stejně jako chyby neomlouvá
neznalost života
za zdmi ega.

Ale občas je prostě těžké
psát veselá slova,
když srdce vybuchuje zlobou
a člověk se vidí
tak dvacet tisíc mil pod zemí...

A deník s kopretinami
zatím zeje prázdnotou,
čekám na prosluněné dny,
kdy bude moci rozvinout svou
žlutobílou nádheru...