Hodinky

To přisáté klíště na ruce,
co každou vteřinu měří.
Co nám ráno říká, že svítá
a k večeru, že se šeří.

Ručičky, co dokola
neúnavně pořád běží,
jako když někam spěchají,
ale ta malá stíhá jen stěží.

Kam mě ženou tuším snad,
možná abych se nezpozdil
nebo nepřišel o moc dříve.
Já bez nich už bych nechodil!

Však i jim dojde občas šťáva,
pak na místo se musí postavit.
Ale čas, ten s nimi nesmlouvá,
ten ne a ne se zastavit.