Tváře

Pražské chodníky
nahradily pod mými nohami
ty Pařížské.
P. jako P.
Křižuji chodbami pocitů...
A, B, C
.
Zmatený
.
Zamilovaný...?
.
Pohlížím tisícům lidí do tváří.
Skenuji jejich rysy -
oči, ústa, tváře i obočí
a hledám tvář jedinou...
...její...
Je jak andělská,
jak nejkrásnější mrak,
jak příroda když jarem rozkvétá.
Její krása osmý div světa
a i to je slabé přirovnání.

Únavou klesám na lavičku nevinnou,
čtu milostnou prózu,
stránku za stránkou.
Náhle zaslechl jsem svoje jméno,
že by mraky šeptem na mne promluvily?
Pohnu obočím, zvedám víčka,
ostřím, slunce tím stínem omdlévá,
stojí tu .... dívka spanilá.
Číši s nápojem záhadným pozvedá,
piji....oči otvírám.

Rychlík Praha-Kolín
prodírá se krajinou,
slité barvy vnímám líně,
vidím jen tvářičku nevinnou.