Skrytá scéna

Procházím temnou uličkou,
zahlédnu dívku mladičkou.
O zeď se líně opírá,
do temna pohled upírá.
Stojí tam opuštěná,
po skrovnu oblečená.

Za ní se na zemi povaluje
chlapec, co po ní pokukuje.
Oči má mlhou potažené,
stříkačky vedle položené.
Na zemí leží tu,
bez zájmu, bez citu.

Na rohu stojí popelnice
a u ní žena – Polednice.
O berli, v starém oděvu,
zrovna si hledá obživu.
Špína jí nevadí,
v mysli ji nevidí.

Ulička končí,
opona poklesla.
Diváci zvenčí –
nikdo z nich netleská.