Tikot samoty

Tikot samoty

Mlčím, jen před sebe upřeně se dívám.
Svět v tu chvíli vyplnilo jen bezduché ticho.
Jako mol v teple vlny se v něm skrývám,
straním se místa, kde života tep má břicho.
Zbabělec…

Cvakání zubů je tikot mojí samoty,
zubů, žloutnoucích na supy oklované lebce.
A mně kastaněty hnusu hrají přímo do noty,
v kokonu věčného ticha žije se mi tak lehce.
Lidský pavouk…

Ticho a samota milosrdnější falešného slova,
samota umí ranit, ale stejně tak i pohladit,
navracím se k ní jako nezdárný syn, zas a znova,
s pláčem, když míval jsem ještě v sobě cit.
Zlomené srdce…

Navěky samota ať mě tedy obklopí svou náručí,
jsem připravený hloupostem slabostí dát vale,
připravený už nikdy nezakusit palčivosti područí,
nepropadnout už více pošetilství citu nenadále.
Socha se smutným úsměvem…