Smutné srdce mé

Smutné srdce mé

Jsi jako píseň, kterou jsem nikdy nedopsal.
Jsi jako cesty po kterých bloudím
a zřejmě bloudit budu dál.

Jsi jako lahve na mém stole, z nedopitých vín.
Chuť v ústech nepoznaná,
hořkosladká, co já vím?

Jsi zoufalá, ztracená v posledních slovech mých.
Poprava koná se za času poledních.
Ráno, hlavu noci utne.
A v mém srdci, unaveném smutném,
se rozlije den, rozlije den.

Třeba po letech tě potkám, ty dáma, já bludný Holanďan.
Ztracený kdesi v cizích mořích,
tiše prohodíš: "Cherchez la femme."

Třeba už někdo jiný pije z lahví našich vin,
třeba po letech tě potkám
a jen nepozdravím.