Dolce far niente

Baldre slituj se jednou nade mnou
a naděl mi do vínku Kvasiho krve um,
bych sešikoval do falangy slov
správná vzezření zahálky...

Záměrně vzívám tebe skalde severu
nyní v teplotách středomořských,
neb připomenout si mrazu stinných lesů toužím;
pec rozpálenou přemýšlením ochladit...

Název z jazyku latinů záměrně volím,
vždyť právě temperament jižanů pověstný jest
a jejich siesty odpolední, kdy blaženy jsou mozoly
na pastvinách Phoibem žářených...

Sluchu dopřáno mi stádo je žvanivých horských koz
i demagogický bzukot hmyzu obtížného
pod krempou slaměného klobouku
stínícího mračen na azuru postrádaných...

Chronos nafukován je sklenářskou píštalou
do bubliny poutající dusno horkého okamžení;
na svahu holé brady - temene horského,
kde kámen na kameni dlí a větru by pohledal

Každé jařmo, cep i motyka travině se oddalo
a pouze nalévání krku pochutinou hroznů
se přestávkou mezi orbou mlaskáním sbíhá
na odiv sálů Dionýsových...

Ty, tichá velrybo vržená na písek pláže
co zmůžeš proti otravnému bytí,
když i zurkot zemdleného potůčku
je v té dlouhé pauze zřídlem pegasů?

Zřejmě nic, já dím světu dnes,
neb dokud paže kyklopské se nezbavím
budu trpnou letargii nucen splácet čekáním
a úbytkem aktivity na přetřes...