Dračí Dech

Nad červenou horou je dračí dech cítit.
V okolí spatříš jak stín plápolá, jak poslední růže v zahradách hoří,
Jak poslední ovečka o pomoc nevolá.

Vznesou se nad dýmem, nad černým stínem.
S hlubokou myšlenkou, spol s lidským splínem.
se slzou v očích a mořem hněvu.
S výkřiky noci, bez ptačího zpěvu.

Mezi lidmi v srdci strach,
Ve vzduchu cítíš smrti pach.
Hrůza v očích naděje na nebi.
Modlíš se k bohu. „ať to jenom zdá se mi !!! “

Prach a saze z nebe sněží, špína jenž zemi pokrývá.
V duchu svět se ti boří. A šťastný čas po řece odplouvá.
Dračí pařát se blíží, slzičky na tvářích tančí,
Konec je se světem, co lásce patří.

My všichni co jsme tu žili, co naději a víru opustili.
Ted jíst budeme žhnoucí uhel, s puchýři v ústech a
Šrámy na srdci.
Navždy se vzpomínkou na krásnou chvíli,
Navždy s bolestí na prsou.

Jen to a nic víc jsme si zasloužili.
Jen to a nic víc nám draci nenesou.